Podzimní radosti.

Jaro. Léto. Zima. Celé tyto tři roční období si žiji s domněním, že podzim vůbec nemám ráda. Jako bych s příchodem prvních zimních mrazíku, prvních vloček sněhu, první nasazené šály a čepice zapomněla, jak krásné roční období to je. V těchto třech ročních období si ho pamatuji jako něco, kdy jen prší, je divné, sychravé počasí, vidím jen to chystání na zimu - to jest hrabání listí, sbírání hnusných shnilých jablek ze země a podobně. Nadávám, že nemůže vypadat tak jako vždy v pohádce - barevné listí, krásné červené jablíčka a krásné procházky v parku. Jen tak mimochodem na jaře, v létě a zimě náš park na podzim vidím tak, že všude je jen škaredé mokré spadané listí.
Ale když konečně přijde, uvědomím si, jak je krásný, což se mi tento rok stalo zrovna včera v pátek. Babička a děda mají velkou zahradu (i když na ten náš sad nikdo nemá :D), na které je nasazeno hodně stromů, jabloní, které potřebují otrhat, tak jsem s mamkou měly náplň na páteční odpoledne až večer :) Moc jsem se netěšila - kdo by se těšil na brigádu, že :D Ale pak mě napadlo, proč sem si nevzala foťák, abych Vám to nevyblikla a v ten moment  jako by mi to všechno, co je na podzimu krásné, došlo :) Začala jsem se těšit na každý den, kdy něco v té přírodě vyfotím. I na to hrabání listí se šíleně těším.

Tolik jablek všude! A já ani do jednoho nemohla kousnout, skoro zkažený den :D

A copak se dělá z jablíček? Mošt! Mňamky :)

PS: Jé a teď sem zjistila, že mám stejný název příspěvku jako Marťa z mypancakestory a omlouvám se. (Já si říkala, proč mě to hned napadlo...)